Všechny tyto události jsou smyšlené, jakákoli podobnost se skutečností je čistě náhodná.
Sepsali: ©Uhlí & Johnny

Day 1

(Fucking Birmingham)

Přílet do Londýna, do 00:02 na letišti - organizujeme, šlapeme od letiště a zkoušíme stopovat (cedule "no stopping"), rozdělili jsme se na dvě skupiny - Karel, Vojta a já a Johnny.
První stop, bere nás nějakej chlápek a vezme nás kus od letiště -> lepší místo.
Asi 02:00 jsme chytli náklaďák -> prej jede až do Manchestru, zkoušeli jsme usnout -> vzbudil nás asi v 05:00 ráno a vyhodil nás na dálnici na nějakém mostě :-( hned na to nás sbalili policajti: "don't move." "stay here!" postrašili nás a vyhodili nás na kraji Birminghamu (pěkná díra).
Asi 4 hodiny zkoušíme v Birminghamu něco stopnout (máme luxusní flek, ale nepomáhá to :-() Vzdáváme to a jdeme pryč -> po 10 min. nás vezme náklaďák (co vozíte? CIHLY!) => cihlař. Johnny zabral místo uprostřed a podařilo se mu i lehnout. Nakládáme cihly -> Johnny si zlomil krk. Cihlař nás vyhodil za Nottinghamem -> taky pěkná díra, ale jsme povzbuzeni i tímto malým úspěchem (taky jsem si zlomil krk). Stopli jsme člověka (Johnny mu vůbec nerozuměl) a hodil nás o kousek dál, u pumpy zkoušíme stopovat, ale vypadá to beznadějně. Zastavil nám takovej pohodář (Steve) a že prej nás vezme do Newcastlu -> bezva! Po cestě jsme měli asi půl hodiny pauzu -> Steve musel něco vyřídit /asi nakupoval drát). Nabídl nám kouření a nějaký místní pivo (carling), tak jsme ho zkusili. Do Newcastlu jsme dobře pokecali ... fajn člověk (skot). Vyhodil nás u service station, kde jsme si mysleli, že jsme úplně odepsaní, ale nebyla to pravda. Jiný auto a ten člověk nás vzal přes Newcastle (podle Johnnyho nejpohodovější člověk za celej den). Vysdil nás u pumpy, objevili jsme tam bezva kamennou autobusovou zastávku (už máme kde spát :-) Shodli jsme se na tom, že to pro dnešek stačilo a šli jsme na kutě. Přes noc nás trochu budil autobus, ale dalo se to snést.

Ceny

věcTescosever *)Pozn.
plynová bomba4.99 4.99 kupovali jsme takové ty větší a mají je opravdu všude v každé sámošce. Staré a nemoderní zase lze koupit u benziny
tesco chleba0.19 - tousťák, který už při nákupu je vlhký (za dva dny zplesnivý)
chleba0.35 - 1.15 0.80 - 2.35 sehnat netoustový je umění, ale ve Skotsku se nám to dvakrát podařilo. A doporučuji alespoň zkusit některý z těch dražších - stojí to za to
čokoláda 100gr0.25 0.72 - 1.25 tzv. plain 50% kakaa min., mají všechny sejně drahé - dokonce i naší studentskou fruits and nuts chockolate
musli 1kg1.09 4.50 velmi se liší kvalitou, obecně platí čím více tím horší, cca od 300gr až po 5kg, neznají zapékané
máslo 250gr1.09 - pozor je to jen LURPAK, s žádným jiným neslaným máslem jsme se nesetkali
máslo 2% 250gr0.92 1.20 ty dvě procenta jsou sůl
mléko 1l (cca 2 pinty)1.09 1.25 dejte si pozor, jaké kupujete, dost pravěpodobně se vám stane, že to nebude UHT (to co známe tady), ale to voňavé kravské nebo ještě lépe ovčí, UHT nemají v lednici :o)
fazole v tomatě plechovka0.13 0.28 čistá chemie, ale jíst se to dá
bagety (mák, sezam, holé)0.40 neexistuje nejtvrdší pečivo jaké jsme sehnali
pivo cca 0.5l1.00 1.11 pivo má nejrůznější objemy, z českých jsme objevili starobrno, plzeň a vratislava, cca kolem té libry a půl - točené krát 2,5
whisky 0.5l10.00 ? jakožto národní nápoj ji mají všude od nejlacinějších stáčených (nevím ani kolik stojí) až po 30 leté za výlohou bohatých obchůdků (89.90 atp.)
kilt - 30.00 West Highland Woolan Company - hlavní výrobce všeho z vlny, šály (10.00) deky (19.00) až po kilty, nádherný věci
*) ceny na severu se od obyčejných velmi liší a taky se liší ceny v Tescu, Lidlu nebo Coop od malých obchůdků ty spíš odpovídají kolonce sever
Není to sice vyčerpávající, ale snad si uděláte obrázek.

Day 2

(Walking Fest)

Johnny: "Vstávej! Za hoďku jede bus."
Fakt super pospáníčko. Na tu budku budu ještě vzpomínat. Nasnídali jsme se. Doplnili vodu u pumpy a šli stopovat. Začalo pršet, tak jsme zalezli pod most. Když přestalo, tak jsme si řekli, že to zkusíme jinde. Tak jsme to vzali kolem nějaký nemocnice a pak podél silnice na nějaký lepší místo. Cestou jsme prolezli takovým hustým lesem a pěkně jsme se zaflákali (měli jsme to obejít :-()| Ale já jsem to Uhlímu říkal. No našli jsme parkoviště a nějakou tu hodinku tam postávali. Nic. Po hoďce a půl nám zastavil Vauxhall a my se nasáčkovali dovnitř. Chlápek co nás vezl opravoval bankomaty a zrovna měl namířeno k Edinburghu (ED.), nebylo to úplně ale stačilo to. Vystoupili jsme v nějakém městečku (Musselbergh) a dostali instrukce, kam se vydat. "Kolem muzea plyšáků přes most a za ním doleva," najednou jsme byli v ED. "Kolem toho kopce a na druhé straně je hrad," ušli jsme asi 6km a fakt tam byl. V ED. mají něco jako v PRaze Šárku, jen o něco vyšší, takže je tam perfektní rozhled na město (kopec se jmenuje Duddginton). Na kopci jsme potkali našeho prvního čecha (učitel angličtiny v Lysé nad Labem, ale z Prahy) pokecal jsem s nim a zjistil všechno co potřeboval - o Roayal mile, o pohřbu 1. ministra i cenách, ... a tak jsme se vydali do nitra ED. Já nafotil 1 celou kartu (ale ukázalo se že fotky nejsou nic moc). V ED. probíhá tzv Frinch - začátek festivalu, který trvá celý srpen, takže docela živo (co by taky člověk čekal v hlavním městě Skotska) - Karlovy Vary hadr. Prodrali jsme se ven a cestou obdivovali really scottish shops with kilts, bagpipes and souvenirs. Na okraj ED. jsme šli ještě 1,5 hodiny. Za celý den jsme mohli ujít asi 20km, a za ED. začali stopovat do Perthu 19:31 nám zatavil nějakej borec a vyhodil nás na křižovatce dvou dálnic (službička k nezaplacení) a odjel. Hodinu jsme hledali místo, kde budeme stopovat a po různu stopovali, zdálo se to beznadějné, ale řidiči si vždycky počkají na dobu, kdy už stopař chce své snažení vzdát a pak mu zastaví, tentokráte skot, jel do Kelty, ale asi jsme byli sympatičtí, tak nás hodil až do Perthu, kde nás málem ještě pozval na večeři. Poděkovali jsme mu (potom co jsme se rozhodli aby nás vyhodil u Tesca) a vydali se nakupovat - odebrali se na kopec nad městem, a skryti v houští usnuli.

Day 3

(Hate Day)

Perfektní ráno okořeněné lehkou sprškou a sms od CV - "sejdeme se v Inverness." Zanadávali jsme si. | Prokleli jsme je a povídali jsme si o tom co jim provedeme až je potkáme v SMS nám mimo jiné napsali, jaké mapy koupit. No tak jsme šli... Načli jsme Infocentrum s mapami a začali zjišťovat, co že to vlastně máme pořídit ... NĚJAKÝ OSTROVY!!! My ale na ostrovy nechceme! Po chvilce jsme se shodli, že nezbývá, než jim zavolat. Po chvilce telefonování jsme zjistili, že jsou na druhé straně Perthu, tak jsme z nich dostali slib, že na nás počkají. Nasadili jsme slušné tempo a zpočali náš pochod přes Perth:
Golfové hřiště
ztraceni mezi domy
zoufalství
vyptání se na cestu
naděje
SMS od Vojty - jedou bez nás
nenávist
přelázání plotu u železnice
stopování na silnici
Zastavil nám takovej děda, že nás vyloží na odbočce do Pitlochly - OK. Tak nás ten děda vysadil -> nuda -> píšeme ztracený deník znovu. Stopnul jsem odtahovku! Bezva - pohodlíčko. Takovej sportovně založenej chlápek (on teda už tolik ne, ale jinak asi celá jeho rodina - vnučka hraje fotbal, syn taky, švagr učí atletiku, ...) Chvilku si s námi povídal a pak (když zjistil, že s námi si o fotbalu moc nepokecá) si v rádiu pustil fotbal.
Hodil nás kousek od centra Inverness.. Bohužel začalo hrozně chcát. Sraz byl domluvenej na místnim hlavním náměstí, tak jsem se začal vyptávat. "Main squere?" Nakonec jsme to našli. Falcon squere! Zapadli jsme pod nějakej tunel vedle náměstí... Dali si oběd. Rozložili jsme si tam oblečení na uschnutí, na zem hodili pláštěnku a pustili se do jídla. Musli s mlíkem a rozinkami! Dobrůtka. Myslím, že ti zmoklí lidi, co chodili okolo nám záviděli.
Za chvíli dorazili Vojta s Carlosem |a začalo vykecávání. Začali jsme pře půl šestou a skončili asi kolem sedmé. Pak jsme se rozešli s tím, že se sejdem na Cape Wrath (na konci světa). Já s uhlím jsme si dali okružní cestu po Inverness, protože jsme čuměl do mapy místo po okolí, a Uhlí mě v tom nechal. Po hodině, vlastně po dvou a 6km jsme se postavili před most na který jsme chtěli. Pět minut čekáme -> zatavil nám Murray - boží chlap, na to že jsme čekali 5 minut a bylo už 21:00, tak fakt klika. Hodil nás do Ullapoolu, kde má holku a po cestě jsme si perfektně pokecali. Nakonec nám našel Raft Camp - u vodopádu a se stolečkem, fakt the Best of. Spokojeni jsme se zahrabali za svitu frantíků, kteří bydleli poblíž.|

Day 4

(Raft camp)

Raft camp - zatím nejlepší místo (vodopád, ohniště, super výhled, ...) Frantíci se sami nabídli, hodit nás do Ullapoolu, koupili jsme mapu (6.75). Azra nás hodila na půl cesty do Durness (první ženská, která nám zastavila) Zbytek cesty nás hodil zvláštní chlapík (Johny. Byl poprvé takhle na severu - nebo snad ve Skotsku vůbec -> jel si sem splnit dětský sen) V Durness jsme chvíli kvasili kolem záchodů a pak jsme vyrazili na Ferry.
13:40 dorazili jsme k Ferry - další jede v 15:30 a stojí 3 libry - dost peněz - počkáme na kluky a dohodneme se co dál. Čekáme na ně celkem asi 5 hodin a píšem jim SMSky.. neozívají se .. jsme dost znechucení na noc jsme se rozhodli vyrazit na kopec asi 8 mil daleko.
Super cesta .. přes bahniště, ohrady a 2 armádní mosty (přes jeden jsme se fakt báli přejít) nakonec následoval vyčerpávající výstup na kopec. Postavili jsme stan kus pod vrcholkem a vylezli na vrchol nafotit pár fotek (dopadli příšerně). Zalezli jsme do stanu a uložili jsme se ke spánku.
...pak začal ten hroznej vítr. Byli jsme celou noc vzhůru a snažili se udržet stan pohoromadě...|

Day 5

(Brake day)

Kolem půl osmé jsme to už vzdali, stejně bychom se nevyspali a tak jsme vyrazili zpět na silnici. Sbalili jsme nechutně mokrej stan a jali se slejzat zpět dolů (tentokráte jsme šli po pobřeží a cesta se nám zkrátila nejméně o půl hodiny. Na silnici jsme stopli zvláštní páreček, kterej litoval stopaře v dešti a vzali nás do Durness. Tady jsme koupili máslo a mlíko (0.74 a 0.50 za 250g a 0,5l) a o krám výš chleba (1.09). Máslo bylo slaný (jako vždycky) a mlíka 0,5lm chleba byl nejlepší jakej sme měli. Chvilku jsme se sušili za hotelem než se nás nějaká ženština v okně zeptala jestli nám může pomoct (nějak), no a pak nás vyhodila -> jdeme se sušit k ferryně (ještě před tím než jsme opustili místo u hospody tam přišel na snídani ten páreček). U ferryny jsme začali rozvíjet nejnovější teorie, proč se ještě neozvali, až jsme kolem půl duhé zjistili, že na Cape Wrath nejni signál. Tehdy nám došlo, že asi už budou tam, ale nemůžem se spojit ani my s nima ani oni s náma. Rozhodli jsme, že přeplujem v 15:30, ale řekli nám, že už žádnej bus nepojede - vzddali jsme to a rozhodli, že na CV počkáme v Ullapoolu - dali jsme se na stopa. Zastavil nám borec s roverem, že nás hodí 14 mil - inu dobrá, řekli jsme si a nechali se hodit Ri...noch hotelu a tam začali stopovat dál. Mezitím ... nás napadli midges (nebo jak se to píše) a my stopovali opravdu funny stylem. To přesvědčilo další párek, aby nám zastavil, ale netušili, co je čeká - bylo jich plný auto a drbali jsme se celou cestu ("so small and so evil?!") Vyhodili nás u kempu, ale na rozloučenou se nám stihli ještě vysmát (prej jsou pro nás drahý nejen kempy, ale i šálek kávy :) Mysleli jsme, že ještě něco stopnem, ale nebyla to pravda, kolem 20:30 jsme svě usušené věci (sušili jsme u ferry) rozložili v nějaké ohradě pro ovce v prefektní louži - dobrou, ráno do Ullapoolu.|

Day 6

(Day of the Hill)

Ráno jsme se vzbudili... v bazénu. Spaní ve vodní posteli už mě začíná nudit. Chvíli jsme se snažili sušit, než jsme to vzdali a šli stopovat. Stopli jsme mentála s dědou. Jeli až do Inverness, tak jsme nevěděli, jestli nemáme jet až tam. Nakonec jsme se nechali hodit jen do Ullapoolu a šli do informací zjišťovat možné výlety. Vybrakovali jsme jim letáky a vyrazili se na místní kopec (s vyhlídkou) usušit. No a tam jsme skejsli skoro na celej den. Prošetli jsme letáky a zjistili, že nejvíc je toho kolem Inverness -> tak jsme tam vyrazili. U pumpy v Ullapoolu jsme stopli angličana s nějakou vietnamkou.. Jeli kolem Inverness směrem kolem Fort George, (kam jsme chteli vyrazit asi nejradši).. no a byli tak hodní, že nás hodili až přímo před pevnost :o(??
Problém byl v tom, že nebylo, kam postavit stan .. vojenská střelnice (don't touch anything - it can explode and kill you). Museli jsme ujít dost dlouhou cestu, než jsme to zapíchli v lese vedle letiště. Byli jsme rozhodnutí, že dnes si uděláme i teplé jídlo - za každou cenu!!
Postavili jsme zástěnu a rozptylovali kouř, aby nás někdo neviděl. Místo na stan jsme vystlali mechem a uložili se ke spánku..|

Day 7

(Fort George)

"Krásné suché ráno," řekl slon a dál se díval jak vstáváme. V pohodě jsme všechno dobalili, zkontrolovali ohniště a vyrazili k Fort George. Nejdřív jsme chtěli stopovat, ale pak jsme si řekli, že je to jen 4 míle a šli to zase celé zpět. Po cestě jsme ještě doplnili vodu na záchodcích ve vesnici, a dál pokračovali kol vojenských objektů - zrovna hráli fotbal. Dorazili jsme do FG a pustili se do čokolády (předposlední). Chvilku jsme konzumovali kol batohů, než za námi přišla žena, že prý si je nemáme brát s sebou. I uschovali jsme je před jejími dveřmi a vyrazili pro lístky. Chtěli jsme studentské, ale ty prostě nevedou. Zafňukali jsme a dali 6.00 za vstup. Dobře 20minut jsme obdivovali Ravelin a zvykali si na mísního průvodce (malé přenosné rádio). No a pak jsme se pustili do prozkoumávání vstupní brány, guards room, officers room a pak oba bastiony. Zábava na další půlhodinu. Zkoušeli jsme tam pohnou úplně se vším, ale děla byla asi schválně moc těžká, no a na konec jsme hnuli pouze jednou dělovou koulí. Mortary měly zatlučené :(. Vyrazili jsme na obvodové zdi a obdivovali krásný dostřel a dohled na kolem vlnící se moře. K tomu nám hráli skotské dudy doprovázené střelbou a větrem. Dál nás čekala kaple plná vlajek a asi tisíce výtisků nové bible s obrázky a propagačními materiály - celkem síla. Dál jsme pokračovali kol pekárny a pivovaru do prachovnice (great magazine). V prachovnici bylo představení v pravdě LARPovské - divadlo o jedné herečce a zbraních pěchoty a účinosti highlanders proti klasickým armádám. Využití štítů a mečů, a pak něčeho co si postě vytáhla z ucha - sekera s dutým toporem a dýmkou. Nu zaobdivovali jsme si místní sbírku mušket z 18. století a jali se pokračovat naproti - Barracks. Tady byli nachystány tři pokoje - dva pro vojáky a jeden officírskej. Ty pro vojáky byli z různých dob - dřív tam bydleli i se ženskejma, ale dělili se s nima o jídlo. Kasárny měly stačit pro 1600 lidí a dalších 400 se mělo vejít do Casemat. Další zastávkou (asi nejdelší) bylo muzeum highlanders seaforths and camerons. Bylo kolem půl čtvrté, když jsme vlezli dovnitř a venku jsme byli kolem páté. Uvnitř je veteš snad z celého světa - od obalů pro otrávené šipky indiánů, přes ukradené bubny, uniformy, nože dervishů, vlajky, rozšlapané polní trubky až po protitankové dělo z dnešních dob. Celé vyzdobené všemi možnými oceněními a medailemi. Po stěnách visely nejrůznější portréty generálů a ve vitrínách se dalo najít úplně vše - dudy od Waterloo a nebo klokaní kůže - síla. Ven jsme se dostali po hodině a půl úplně nasyceni. Čekalo nás ještě kino - bitva u Kir-al-ahba či čo - nafilmované retro z FG - 8 egypťanů střílejících z děl proti highlanders. Čech by se zasmál. Pak už jsme se chystali ven a za bránu jsme dolezli o půl šesté.
Stopem jsme se přesunuli do Tesca u Inverness - vezl nás nějaký voják a chtěl na nás počkat, ale bylo nám blbý nechávat mu tam bágly a tak jsme ho poslali k čertu. Nákup - mlíko 2l(1.09) dva tesco chleby (0.38) a jeden obyč (0.72), tenhle deník (0.16), 155g eidamu (0.51) a tři čokolády 200g (3x0.51), u kasy nám ale jednu nezpočítala a tak celý nákup vyšel na 4.69 (jo ještě jsme vzali asi 60cm bagetu (0.40)). Před tescem jsme se najedli a vyrazili do Inverness, že se přesunem směrem na Ft.Wt. k hradu s názvem Urhquart. Nestalo se tak, zapnul jsem mobila a dostali jsme KONEČNĚ zprávu od kluků - sejdeme se v Ullapoolu dnes - dýl nečekáme -> začali jsme stopovat teda tam (18:30). Nejdřív nás vzal chlápek co jel do Wicku asi 6 mil (za most na kruhák). Potom ženská (asi nejhezčí a nejpříjemější za celou dobu) až tam co končí trať - dokonce se nám ani nevysmívala, že je to tu pro nás drahý :(. Tam nás napadli midges a my nevěda co robit stopovali snejvětším úsilím. Zastavil nám kluk co jel do Ullapoolu za rodičema na návštěvu (žije v ED.) a asi z midges neměl radost. Ale hodil nás až tam a my se vydali k infocentru - kluci nikde. Řekli jsme si, že počkáme do půl desátý ale nic. Pak jsme ještě fotili duhu, která měla víc než 180deg a byla sytější než jakou jsem kdy viděl - dokonce i fialová byla vidět. No o půl desátý jsme to vzdali a že půjdem stopovat do raft campu - nic. Nu což v Ullapoolu je camp, tak se vyspíme tam, a aby toho nebylo málo nezapřeme svou českou povahu a dáváme si budíka na 05:00, abysme nemuseli platit za camp (8.00). K večeři dáváme musli a doufáme, že nebude moc foukat. Poho hoho. Dobrou.

Day 8

(Boatie)

05:00 vstávat nebo nás tu najdou. V noci pršelo, ale midges to neodradilo. Navštívili jsme místní umývárnu a já se zas po dlouhé době oholil. Před šestou jsme odcházeli z kempu - pršelo. Měli jsme 5 hodin do setkání s CV, ale jak jsme věděli už předem, budem čekat určitě dýl. Ráno přišla SMS, že ve 23:10 dorazili k infocentru a my prý nikde. Inu zastvili jsme se na inkriminovaném místě a na sedátkách teashopu jsme posnídali (zbytek musli s mlíkem). Nakonec jsme usoudili, že tu moc fouká a moc prší a jali se hldat přístřešek, kde bychom se schovali - došli jsme až k naší oblíbený pumpě a tady si sedli pod zázračný strom (pod ním bylo sucho). Se zbývajícími 3,5 hodinami jsme naložili. Konečně jsme dopsali deník. V 09:00 bylo po všem - dešti i psaní a tak jsme rozhodli prozkoumat celtic craft shop - spousta blbostí, ale pro šermíře určitá inspirace - kabelky, měšce, šátky, meče, knihovní zarážky - prostě všehochuť s keltskými ornamenty. Pak bylo deset, a jak jsme předpokládali, kluci nidke. Dorazili po 45 minutách a začal čilý hovor - o tom jak si dáváme stopa, o tom jak jsme se neshodli (nenašli) a spoustě dalších - kolem 13. hodiny jsme společně nakoupili pohledy a vydali se na stopa směr Carrie-Hallie (Dundonell), kde měla začít naše pěší túra - čekali jsme s Uhlím asi hodinu a mluvili o hrách a o IV a čas běžel, vůbec nám nevadilo, že jsme pořád v Ullapoolu. Pak jsme se, ale rozhodli, že jedem a třetí auto nám zastavilo. Chlápek kolem 50, byl prý 5 let v Austrálii a tak si s Uhlíkem náramně rozumněl. Pak ještě zapnul nějaký jazzový CD, takže těžká pohoda. Zastavili jsme se s ním dokonce i na prohlídku canonu, který byl vedle silnice - perfektní pohled, ale neměli jsme foťák :( No pak nás hodil na odbočku do Dundonell a odjel - príma stop. Tam jsme přešli řeku (toho canonu) a stopovali za ní. Netrvalo ani 10 minut, když nám zastavil děda (deaf) a hodil nás do Carrie-Hallie, Uhlí trošku pohořel když mu chtěl říct, že máme prázdniny a jsme tu na tři týdny, ale jinak OK. Ještě nás zarazilo, že poslouchal radio 1 ve skotštině. V Carrie-Hallie jsme dostihli slunce na správném místě - u silnice jsme dosušili stan a uhlí prozkoumal místní art shop. Na kluky jsme čekali asi 3 hodiny a midges nás málem sežraly, ale co konečně společně. Vyrazili jsme směr Shandavall po celkem slušné cestě, která se posléze změnila v horší a ta se měnila postupně v bahno. To se stalo osudné Vojtovi - sešel z cesty a utonul. Jen tak tak se vyhrabal z bahna, které ho hodlalo pohltit - nakonec byl zasranej jak jetel, ale jinak OK. Do Shandavallu jsme dorazili kol 21. a objevili prefektní boatie - chata, ve které by se vyspalo pohodlně 20 lidí. My jsme tu i navzdory řečem v průvodci byli sami. Vojta se šel k nedaleké (300m) řece odbahnit a my se zatím vybalili a zamířili s ručníky a mýdlem za ním. To co jsme spatřili na místě bylo neuvěřitelné. Vojta stojící v celkem studené řece namydlen vypadal jak černoch - byl CELÝ obalený midges - tzv. midges cream. Tedy jsme neváhali a pustili se do díla. Karel s hrůzou v očích uprchl zpět do bezpečí boatie. Koupel byla akční - namočit a co nejrychleji nanést midges cream po celém těle tak, aby midges neprokousla, ale zahynula. Po namydlení byl člověk kompletně černý. Následovala nejtěžší fáze - sušení. Vyběhl jsem na protější břeh řeky s ručníkem a oblečením (ještě namydlen) a pak se opláchl - pobíhajíc po druhém břehu jsem se sušil. Následoval úprk do Boatie. Zábava na celý večer - dali jsme si musli (zbytek zbytku) a rozvěsili mokré věci po celé chatě, pak ještě něco s chlebem a šli kol 23. na kutě - v suchu na půdě boatie. Boatie jsou po celém skotsku - sponzoruje je Bank of Scotland a udržují nějací dobrovolníci, tady bylo v celku čisto a sucho, půda na přespání (velux okna) a dole krb (jenže bez dřeva), původně kamenný dům z nejaké prehistorické doby. Nu spalo se nám krásně.

Day 9

(Swamp)

Ráno než jsme se vypakovali byla 1 hodina a čekal nás kros přes řeku na další cestu. Ne neprávem jsme po vojtovi přebral kolík, když jsem utonul "po prdel" v "loužičce", naštěstí jsem šel bez bot, takže mi zůstaly obě. Kluci to víceméně zvládli a dál nás čekala cesta do hor - stoupali jsme celý den (natankovali vodu z místních zdrojů) a dostali se 18:40 do průsmyku. Na mou žádost jsme zakempili tady s tím, že ráno vyrazíme brzy. Vojta se chopil vaření, Uhlí vyrazil pro vodu k jezeru a Johnny s Carlosem vyrazili do hor - vylezli jsme na horu nad námi (lezli jsme po čtyřech), měla asi 930m takže docela záhul (i když bez batohů to byla brnkačka) - nahoře byli srny a mufloni, kteří když nás spatřili, zmizeli střemhlav dolů (jen jsme čuměli). Karel udělal pár fotek a ještě dobře půl hodiny jsme se kochali. Pak jsme vyrazili dolů. Párkrát jsem málem strhnul lavinu, ale nakonec jsme se do našeho kempu dostali. Večeře byla hotová. Vojta je fakt hustej kuchař. To co dokázal vykouzlit z našich mizivých zásob bylo úžasný - nacpali jsme se. Noc byla krátká, ale klidná. Žádný déšť ani vítr, balzám pro mě a Uhlího.

Day 10

(loch)

Ráno jsme se vyhrabali už na 10. a vyrazili dál, prolezli jsme průsmykem a čekal nás hustej challenge - bahno, voda, svah, šutry a kotníkolamky. Nejdřív jsme vyšplhali na poblíž ležící devítistovku (na druhé straně jezera než včera) a udělali, asi jedinné, skupinové foto naší skupiny. Slezli jsme dolů a hádajíce se u map a průvodce vyrazili do bažin. Nakonec nebyly tak hustý jak jsem čekal a k nádhernýmu jezeru mez midges jsme došli už bez větších problémů. Karel a já jsme měli boty nachcaný, takže jsme chvíli sušili nohy, aby taky chvilku měli původní tvar. Pak jsme se všichni vykoupali a vojta dokonce oholil. Bylo 17:10 a my vyrazili dál (čekalo nás ještě 3,5 hodiny). Karel selhal, koleno mu vypovědělo službu, ale do Kilnochewe ještě dolezl. Bylo 21 když jsme se u místních veřejných záchodků ubytovávali - hoši zkusili štěstí s dobíjením baterek, ale pohořeli, a my jim zkusili postavit stan se stejným výsledkem. Večeře hodně chudá - zbytky polívek a nudlí. Chleba CV nesehnali.

Day 11

(alone again)

Ráno bylo rozhodnuto - rozdělíme se JC-UV. Já s karlem se vydáme za památkami a UV vyrazí dál do hor. Užili jsme společných 4 dní a nastalo dělení. Ráno jsme nakoupili (chleba samozřejmě neměli) a uvařili vločkovou kaši. Ve 13:00 jsme měli přerozdělené věci a JC jsme vyrazili stopovat směr Inverness. Probrali jsme šerm, vína a zpěv a po hodině nám zastavili frantíci - jeli do ED. přes IN., tak nás tam hodili - chlapík uměl anglicky (hausing ekonom), ale jeho žena ani tužku (knihovnice ve škole). Nakonec z něj vypadlo, že má rád jazz a dokonce jsme i nějakého jazzu vyposlechli. Prej hraje pro zábavu na kytaru a docela se zajímal, co hrajeme my. Vyložili nás u Inverness a my vyrazili do Tesca - nakoupili jsme tunu žrádla a hrozně se přespali (celé to stálo 12.69). Plán pro zbytek dne (bylo 18:30) zněl Bulnaran Clava a Culladan Battlefield (cca 5km od Tesca). Bylo to víc a tak jsme nedaleko cíle zakempili u silnice a usušili boty. Kol 3 hodin jsme šli na kutě.

Day 12

(cairn)

Vstali jsme do krásného slunečného poledne. Zkontrolovali ohniště a pobalili věci. Mohlo být kolem 13. hodiny, když jsme vyrazili k našemu včerejšímu cíli - Balnuaran Clava. Netušili jsme co že to má být, jen jsme věděli, že je to nějaké místo z prehistorie. Takže asi spousta šutrů v ňákejch kruzích. Došli jsme bez báglů na místo a opravdu šutry v kruzích. Clava Cairn je nějaký druh pohřebiště z doby bronzové - kamenný kruh (stěna cca 3m) a uprostřed místo pro těla, prý se jich tam našlo několik (3-4) a prý původně tyto kruhy měli střechu (3m vysokou). Dovnitř svítilo světlo pouze o zimním slunovratu při západu slunce. Tyhle objekty tam byly tři pro turisty a další méně zachovalé v okolních polích jako hromady šutrů. Každý byl barevně sladěn a na některých kamenech byly abstraktní kresby - důlky bez tvarů (tzv. cups). Možná tam byly i původně z nějaké jeskyně nebo tak. Každopádně fascinující a (hlavně pro čechy) zadarmo - byli jsme tam skoro 2 hodiny. Pak jsme se vrátili pro bágly do příkopu a zašli ještě na bitevní pole. To co jsme viděli bych ale nečekal. Kolem pole byl plot a kněmu visitor center - s kinem a výstavou kostýmů (5.00), pobaveně jsme asi po 45 minutách odcházeli. Chtěli jsme něco stopnout, ale měli jsme smůlu a tak jsme do Inveness vyrazili pěšky.Cestu jsem zas podcenil a tak se z toho vyklubalo 5 mil. Ztráceje naději, že seženeme redukci a dobijem někde baterky, uviděli jsme zas jině tesco a redukci shnali (4.99). Objevil jsem tam prospekt k nějakým akcím ve skotsku a tak jsme změnili plány na další dny - pojedem skouknout konkurenci 24.srpna nedaleko ED. Vylezli jsme na dálnici 20:30 a začali stopovat. Kolem 23. jsme to vzdali a šli si lehnout do obilného pole. A pak jak vznikají kruhy v obilí.

Day 13

(charge)

Ráno s dobrou náladou a luxusní snídaní (musli za 1.96) jsme se vypotáceli z našeho pole na silnici a pokračovali v tom co včera. Bohužel neúspěšně. Z hodinu se azurové nebe změnilo v černé a my se rozhodli ukrýt pod most (cca 300m). Než jsme se zapláštěnkovali a dolezli tam, pršet přestalo - zkrátka Skotsko. Inu alespoň změníme flek, řekli jsme si, a posunuli se o dalších 300 m po silnici. Netrvalo ani 10 minut a chytli jsme jednoho novozélanďana - opravář větrnejch elektráren. Karel si s nim vyprávěl celou dobu do ED. o různejch věcech. Zjistil třeba, že novozélanďan přepočítává všechno na týdny práce, že má denně 100, že tu žije od lo%nského října, na stopa tu nikdo nebere (oproti zélandu), jeho angličtině nerozumí ani jeho máma, povinný ručení ve VB může být víc než cena auta (cca 1200). Ptal se nás na ženský v ČR, pivo atd. Tak jsme rozebrali 3 věci. Do ED je to z Inverness 150 mil - jeli jsme to asi 3,5 hodiny a pak nás ještě povozil po Edinburgu a nasměroval na Backpackers budget - hostel, kde jsme nechali dobít můj foťák. Měli jsme asi 3 hodiny na to, se mrknout po ED. než se baterka dobije - vyrazili jsme na hrad a do podhradního parku. Tam jsme poobědvali a kolem 17.hodiny nás odtamtud vyhodili, že prý se park zavírá. Pokecali jsme ještě s vrátným - říkal, že ve Skotsku stojí za to ostrovy a celý sever. Sám se považoval za Edingburčana sic se narodil na hranici s Anglií. Byl zvědav, zda jsme již okusili místní whisky a hughes - na whisky mu karel přikývl, ale hughes jsme fakt ještě neměli. Z parku jsme po obědě zamířili do Roayal museum a koukli do pavilonu Čína - katany, brnění, oděvy, keramika - super. Obešli jsme ještě araby - írán atd a pokoukali po lodičkách. V průběhu našeho procházení probíhal v největší hale koncert na akordeon - ve francouzském stylu, nakonec došlo i na nějakou klasiku, ale my už se pokovali pro baterky. V hostelu jsme ještě trochu nabili karlův mobil a vyrazili z ED. Směrem na Darlington Castle. Šli jsme až do 23 hodin a pak zakemili v Jaban - příměstí ED. - pod el. vedením. Karel chtěl za živý plot u Burger Kinga, ale na to jsem neměl morálku a tak jsme ještě půl hodiny hledali. K večeři jsme si dali máslo, sýr, cibuli, chleba, spoustu sušenek a čokoládu. Večer následovala debata o možnostech života, ale přepadla nás únava a rychle jsme toho nechali. Noc byla deštivá a větrná.

Day 14

(Abydon)

Vstali jsme už v 07:54 (budík na 8) a začali se pakovat na stopa (omyl jaá se začal pakovat karel začal až kolem 9. hodiny - za trest jsem ho vyfotil :o). Kolem 09:40 jsme se suchým stanem a plným břichem odcházeli z našeho campu. Místo na stopa tu ale vhodný nebylo a tak jsme šli dál pěšky. Přišli jsme do Musselberghu, já poslal pohled (0.42) a dotočili jsme vodu - to ještě Karla stihli vyhodit od Shellky, že prý jen pro platící zákazníky (asi tu kolem ED nemají baťůžkáře rádi). Vylezli jsme za Musselbergh a dali se do stopování. Já dopsal alespoň deník, ale to bylo tak všechno co jsme zvládli. Stop 0. Dirlington pro nepřízeň řidičů zrušen. Změna plánů nám zavrala asi hodinu a pak jsme se odebrali stopovat do NuT. Další cíl byl Hadriánova zeď. Vzal nás Angličan co vezl do ED. humps do nějakého zverimexu a protože už měl ten den ujetých 600 mil, tak nás vzal abý po cetě neusnul (jinak to obvykle nedělá). S Karlem jsme se vystřídali na prostředním sedadle a jinak druhá usnul. Ze mě měli alespoň srandu. No vyhdil nás na kruháku A69 a A68 poblíž Abydon Castle a bylo asi po 1730 nebo víc. Další cíl byl tím pádem jasný. Vybrali jsme cestu s co nejméně auty a vyrazili. Abydon Castle je opevněný dům ze 13. stol. Všude okolo je typická anglická krajina - silničky a kolem nich zeď, okolo pole a dřevěné ploty, na zídkách rostou osturžiny a lidi nejsou vidět nikde. Potkali jsme za tu cestu 2 auta. U Abydonu jsme udělali špionáž (bylo zavřeno a tak jsme za pomoci stativu a dálkového ovládání nafotili vniřek. Pak jsme vyrazili na Hampton a na silnici kolem keré vede Hadrian`s footpath. Hampton byla jedna z nejúžasnějších vesnic jakou jsem tady viděl. Tři obrovská sídla - statek, zámeček a rodinný dům. K tomu kostel, hřbitov a louky. Z Hamptonu vedla pouze private road, která na mapě ani nebyla. Každopádně nádhera. Na našem cíli (silnici) jsme se pak jen rozhlédli a vybrali pole, na kterém jsme rozbalili stan. Čekalo nás klasické obžerství a pohodová noc.

Day 15

(Romans)

Ráno jsme se vysáčkovali kolem půl dvanácté po již klasických obřadech. Došli na kruhák A68 a rozhodli, že 10min budeme stopovat a pak půjdem těch 6km pěšky. Než si ale karel dopsal SMSky tak bylo 15min pryč, ale zato nám zastavil jeden mechanik (Angličan), že prý jede jen kousek, ale přesně ten, který jsme potřebovali. Hodil nás až Chesterton Roman Fort a zajel si kvůli nám asi 600 metrů. Inu díky. Do pevnosti jsme proběhli neboť zrovna bylo vystoupení římského vojáka, který vyprávěl o službě v pevnosti. Postom co skončil jsme prozkoumali muzeum a zbytky pevnosti. Bohužel přežilo jen to co bylo pod zemí, takže jsme vždy viděli jen díru v zemi a tam části zdí. Nicméně člověk měl alespo%n představu o tom jak velká vlasně pevnost byla. Co bylo perfektní - zachovaly se lázně (teda část), což pro tuto část světa bylo zřejmě něco nepředstavitelného (doba železná). Karla třeba zaujal dopis z Říma, kde krom oslovení na půl stránky a jmen legií, bylo jen, že z Říma posílají posily 4 legií. Vyšli jsme ven, Karel si dal oběd (odmítl jsem jídlo až do Londýna) a mrkli jsme ještě na zbytky mostu (Roman Chesterton Bridge) a na kus Hadriánovi zdi, která dokonce nebyla ani pod zemí. Pak jsme se dali na stopa do Londýna. Vzal nás jeden motorovkář co jel do Haxhamu pro benzín a vzal nás až na výpadovku na Suderland. Měl 2 dcery a nějak se nám snažil lichotit ohledně Čech. Pak řekl, že žije stále v minulosti a že EU Británii nic nepřinesla. Holky (dcery) má obě v Londýně na Uni, ale jim se tam líbí. Nu byli jsme za Nut a sopopvali dál na jih. Zastavili nám dva dělňasové z Tesca (někde ho stavěli) a vzali po A1(M) kus na jih, tm jsme zkejsli přes noc. Ne že by nic nejelo, ale prostě nikdo nebral, smůla. Kol 10. hodiny jsme si vlezli na roundabout a tam zakempili na suprovejch šutrech. Mě hladovka nevydržela neboť jsme potřeboval alespoň nějakej závěr dne. Noc byla krušná, dokonce jsme přemejšleli, že se přesunem i se stanem jinam, ale neudělali jsme to.

Day 16

(no junction!)

A to byla ta největší chyba. Ráno se Karel vzbudil úlně rozlámanej a já na tom nebyl o moc líp. Vyhrabali jsme se na naši výpadovku. Zdálo se, že to bude lepší než posledně a skutečně bylo. Zastavil nám chlápek s Roverem, ale kdo ví co byl zač, že nás vezme někam, kde se bude líp stopovat. Vyhodil nás na kruháku a ještě nám věnoval 2 plechovky koly (Tesco). Tak jsme zapili žal a čekali dál. Ten člověk násm skutečně našel lepší místo a tak jsme na dalšího človíčka nečekali ani moc dlouho. Nevím proč, ale toho jsme si nezapamotavl, jen vím, že nás hodil dál po A1, až tam co už nebyla dálnicí a tak jsme mohli vesele stopovat - najedli jsme se a a si po hoďce přistavil kamion s koberci do Birminghamu. No nedalo se nic dělat A1 jsme opustili a přesunuli se na M1 (dálnici). Kamioňák nás ještě vyhodil dobře u servisní stanice, ale to se o dalším borci říci nedalo - zjistili jsme, že tam co sjel z dálnice není nájezd a tak nastala nouze - kempněkde poblíž, protože už byla tma a další den štreka do horoucích pekel. I vypravili jsme se přes horní dolní kotěhulky a vyhlídli si perfektní loučku. Po cestě jsem ještě zvládl nafotit kostelík a místní duchy ze 14. stol. Nu loučka byla skvělá s výhledem na vysílače rádia Rugby a tak jsem místní scenérii hodil opět do pixelů. Než jsem ale foťák zabalil, u naší loučky zastavilo auto a z něj vyskočil chlápek s lampou. Po hlubším přemítání jsme zjistili, že kolem nás už projel 2x a když jel po třetí a neviděl nás ... Ztichli jsme. Chlapík vytáhl lampu (jakou jsem viděl v životě tak dvakrát) a začal šajnovat na louku. Prohledal každý pixel a každé stéblo, ale my ... nikde. Nasedl do auta a my si oddechli - předčasně - ujel 20m zastavil a vše se opakovalo. Celá pátrací kace trvala 30 minu možná víc a skončila ... Zřejmě hodně špatným pocitem chlapíka - prostě nás nemohl na konvexní louce najít (to by dožralo i matematika) Odjel a my si řekli, že nemá cenu na něj čekat do rána a vyrazili na dost podobnou loučku jinde - loučka byla cestou a proto jsme zvolili plán B - zavčasu 06:00 se zdekovat. Povrch byl rovný a tak jsme ještě chvilku nadávali na Anglány a ve 22:30 usnuli.

Day 17

(police trip)

Ráno jsme vstali podle plánu a začali stopovat na A14 směr M1 (nebo to byla A5?). Stejně to bylo bez šance a tak nezbývalo než se vydat na další nájezd a doufat, že tam bude. Bylo to asi 5km a skutečně tam byl jenže za prvé nikdo po něm nejezdil a za druhé nedalo se na něm stopovat. Když jsme uviděli nápis Tesco neudržel jsem Karla a ten se vrhl nakupovat (došla nám totiž čokoláda) - jenže Tesco byl jen sklad a my zrovna stáli na dálnici, když jsme to zjistili. Právě ve chvíli, kdu jsem shodil batoh ze zad přijelo žluté auto a my si opět (tentokráte Karel) popovídali s Pokémony. Chtěli dokonce i pasy, ale jelikož jsme v EU - ID postačí. Vyplnili nám krásný růžový papírek a poradili, ať jedem do Londýna radši vlakem, že to není ani tak drahé (mluvili o cca 20.0). Tak jsme se s nimi rozloučili a vyrazili do nedaleké vesničky Criket. Tam jsem nakoupili v Coop a kol desáté u restaurace na lavičkách pojedli (tedy já). Rozvrhli jsme si síly a odhadli, že servisní stanice na dálnici je už jen 8km. A tak jsme tam došli, mohlo být tak 13 hodin. Byl tam i úžasný plac což byl balzám na duši, kterej měl rychle vyprchat. Protože J. chtl stopa (zastavil nám párek s kombem v kufru) a ten nás hodil na další servisku, já blbec řekl, že se svezem v domění, že serviska bude stejně dobrá - ani zdaleka - byl tam přípojovej pruh z A43 a výjezd. Stopovali jsme zase na dálnici. A tvrdli jsme tam přes 1,5 hodiny. Během tý doby nám zastavily dvě auta, co nás kousek chtěli hodit, ale Karel se poučil a tak z toho nebylo nic. Po hodině nám zamávali z auta naši staří známí policajti a já už padal na hubu. Naštěstí než se stihi otočit zastavil nám typ co nás vzal na další servisku. Měl holou hlavu a na ní 4 červené růžky a vyprávěl výborný historky ze stopa (jak ho vezli ve šlohlym autě). Jak nás nabral tak nás i vyhodil a další servisku jsme nemohli vynachválit. Místo na stopování labóžo... Ale jen do chvíle, kdy nám zastavil typ, ale nebyl tam kvůli nám - z káry vyskočila socka největšího kalibru - stopař a začal nám kazit všechno co šlo -> šel jsem se oholit. Po půl hoďce už tam naštěstí nebyl a my mohli dál stopovat. Byli jsme 37 mil od Londýna a čekali na to nejlepší co nás pohlo potkat. Kolem 17:50 přijela audina, která jela až do Kilburnu (část Londýna) z okýnka se vyvalil dým marihuany a my nasedli. Černoch s rudými očky a vypitou plechovkou odporně silného piva se nás ujal, protože to byl správnej rastaman. Regé řvalo vlevo i vpravo. Ale do Londýna jsme se dostali - 18:20 možná později, ale to vůbec nevadilo - plán prohlídnout zněl: prohlídnout si centrum a odjet na okraj - tam přespat. Centrum jsme sice prohlídli (Regent's park, Trafalgar squere, Jubilant bridge, u National Theathre jsme shlédli Piggies), ale dál už nebylo sil -> plán B Hyde Park. V jednu hodinu jsme ulehli na pístě pro největší husťáky a o půl šesté jsme s úsvitem vstali - nestálo to za moc, ale Karel se asi docela vyspal. Každou půl hodinu kolem nás projeli policajti, ale jinak v pohod. Rozlámanej jsem byl fakt fest, ale nakonec se dobrá věc podařila a aspoň toršičku jsme si odpočali.

Day 18

(24 hour London)

Ráno trošku rozespalí jsme na Victoria Coach koupili jízdenky na Gattwick ve 22:00 za 12.40 pro oba a vypravili se na průzkum Londýna. Došli jsme až k Toweru a zase zpět a po cestě kvasili všude, kde se dalo. Ke konci jsme si připadali, že Londýn známe jak svý boty. Češi se poznaj na první pohled, domy v Londýně jsou odporná koláž hypermoderních a pseudo antických budov. Navštívili jsme výstavu Earth from Air a slunce mě poslalo do kolen (tady na jihu to byl děs). Naštěstí stín Londýnských ulic měl blahodárné účinky a poležení v Sain James Park mě vzkřísilo. Buckinghamský palác nám po procházce Londýnem připadal jak ta největší tuctovka. Otřes. Cesta na Gattwick - natočení vody a stan v parku mezi 2 dálnicema, kolejema a runwayí - psali tam Dangerous-Deep water. Potom co jsme si v ní oba vykoupali boty se už nic hrozného nestalo -> spánek.

Day 19

(home)

Vstali jsme 13:00. Najedli, sbalili. Šli na check, pokecali s klukama a odletěli dom. Výhled z letadla byl nejlepší výhled jaký se mi asi kdy naskytl. Jak mapa, ale mnohem lepší. Letiště - přebalení stanu a pláštěnek a ...