Doporučuji stáhnout tyto fonty, pro správné zobrazení fonty.zip: zenda, ruritania, german_caps, garden_caps, embossed_germanica, ruritania-outline, troll_bait.
Poznání

Adam seděl v sadu,
mnul si svoji bradu,
snědl to co neměl,
a asi ani nesměl.

Bůh mu dodal ženu,
jako hlavní menu,
on však chtěl i desert,
který mu donesl čert.

Teď tu sedí tiše,
a bolí ho v břiše.
Vůbec mu to není milé,
že těď poznal jablko shnilé.
Můza

Pach horkého kovu
na rameni sovu
v ruce držet kosu
kosou stírat rosu

Kosit trávu raní
zápasit s tou saní
stohlavou a lítou
pod vysokou lípou

Z kovu ulít pípu
rosou zalít lípu
trávou krmit laně
z lípy stvořit saně

Saň zabíti mečem
sovu krmit lečem
mečem laně zabít
lečem pípu nabít

Namísto té básně
co se píše krásně
chtěl bych napsat příběh
jenže nemám výběh,
kde bych lapil můzu
a tak píšu hrůzu

"Dříve lidé vykládali Bibli, dnes vykládají básně

Somnabul

Zmýšlel jsem se o běžných denních problémech, jako kdy půjdu na úřady, co budu zítra vařit, koho navštívím a do těchto myšlenek se mi promítal večerní film.
Byl plný násilí, ale to teď v televizi běží pořád. Jako by nestačilo, že děti odmalička kouří a rodiče jim ani neváhají nalít pivo. Kdyby je aspoň ve škole naučili chovat se. To je pořád křiku na ulicích, plno hluku z vybuchlých dělobuchů, které jsou obrovskou legrací. Jenže, aby děti byly hodné, by chtěl člověk příliš. Vždyť všechno vidí v televizi a u rodičů, kteří se to naučili od svých kumpánů ve svém mládí. Je to stejné jako nedostatek hnoje ve středověku.
Občanku mi ukradl nějaký mladý parchant, jenom proto, aby se před kámošema, stejně infantilníma blbýma děckama mohl vytahovat jakej je frajer. A já se ptám, kde je jaká spravedlnost? Když ho chytnou, tak se nic neděje, protože je moc mladej. Kdežto když já nenahlásím, že mi ji ten parchant ukradl, tak mě budou později popotahovat. Někdy mám pocit, že svět je vzhůru nohama. Co se nezmění je lidská chuť k jídlu.
Ano zítra si koupím lososa a udělám si ho pěkně na másle, pozvu Marcelu a uděláme si pěkný večer. Mohli bychom jít i do kina, to by ale chtělo ji pozvat i někam do hospody ... ano 17. měla narozeniny, takže ještě nějakou květinu. Hm, to abychom vyrazili už kolem páté. Večer jistě budou jen filmy mládeži nepřístupné, takže střílení a loupeže nebo sex a prachy. Romantika bývá dřív. Skončím tak ve čtyři v práci a pak jí zavolám.
Na druhou stranu, co když ona nebude mít čas, v práci zase nestíháme termíny a nikdo za mě mojí práci neudělá... Kdybych se měl zabývat jenom prací, tak nemusím ani žít. Zavolám ji hned ráno, anebo ... nepůjdeme do kina, mohli bychom třeba na nejvyšší horu světa. Je tam plno sněhu, všude dole pobíhají jaci, po okolí se toulají moudří mniši. Jen ona a já. Jezera s průzračnou vodou, po které se společně projdeme.
Analýzu těch rozvodů už mám hotovou, takže jim jen doporučím, kde mají co přilepit, mohl bych to dopsat i celkem rychle. Po obědě zarezervuji restauraci.
Na oboze se bude pomalu plouží jasný žlutý kotouč a voňavé údolí, skryté před všemi cestovateli se před námi otevře. Průzračné řeky, mléko a strdí. Louka plná růží. Ano určitě ji koupím růže, sjedeme taxíkem ke kinu a koupím obrovskou kupu popkornu, tak jak se to dělá. Po filmu mě určitě pozve domu. Taxík nás bezpečně proveze městem plným gangsterů. Rotační kulomety budou slyšet o ulici vedle a já jako akční hrdina pro modré oči mé milé Marcely zachráním hříšníky jenž padli do rukou mafie. Ta se za námi vydá v černé limuzíně a honička po městě nebude brát konce.
"Prostřelili nám obě skla, nic nevidím." Hlásil Fredy - náš řidič. Vytahuju revolver a střílím na kymácející se limuzínu za naším autem. Vedle. Mizíme gangsterům ve vedlejší ulici, ale jsou nám v patách. Navíc je ulice slepá. Fredy šlape na brzdu a kola skřípí v temné ulici. Marcelu beru za ruku, i tu zachráněnou holku Helen, a prcháme ke vchodu do domu. Kulky se odráží od budov a jedna zasahuje Fredyho, padá k zemi. Ženy křičí. Mizíme v otevřených dveřích domu.
Tam za stolem sedí šéf a ťuká tužkou o stoh papírů, který jsem mu odevzdal minulý týden. Děvčata někam zmizela, musí být v hrozném nebezpečí. Snažím se prchnout, ale mám na noze železnou kouli. Šéf se jenom směje a ukazuje mi papír s analýzou, kterou jsem měl dopsat až zítra. Okna musí mít sklo minimálně 6mm. Hrůza mi přejela po zádech. Koukám na protější budovu, jak se okna sypou ven. Studený pot mi polil záda. Z oken šlehají plameny a do místnosti příchází policie.
Nádech a výdech. Určitě nová občanka nebude stát víc než pár stovek. Tu přece dnes ukradnou kdekomu. Ale aby mě v kině nebo v hospodě nechtěli kontrolovat, jestli náhodou nejsem moc mladej. Už se mi to párkrát stalo. Marcela by se určitě jen smála. A to by bylo hrozné. Stojím před otevřeným oknem a mám v ruce sklenici vína. Už si život ani bez tohoto nápoje nedokážu představit. Je v něm všechno, touha po dálkách, touha po ženách, touha po dobrém jídle. Odměna za dobře udělanou práci. Nějak mi ten večer ubíhá příliš rychle, jsem v pyžamu, je notně po půlnoci a já zírám skrz rám okna na usínající město. Scenérie se mění a mění. Domy jsou jako stromy. Rostou a zvětšují se. Vítr se prohání mezi listy. Prší. Dole cinkají tramvaje a jak tygři se prodírají džunglí. Já jako Tarzan, jsem pánem všeho. Svého i cizího času. Povoluji liánu a pouštím se do džungle. Ta se trhá, jako kulisa, do které vběhl herec. Tam dole žijí marvenci, červení i černí, kteří mou kostru pečlivě ohlodají.

Iluze

Na vrchu pahorku
spatřil jsem praholku
celičkou chlupatou,
jak Evu nahatou.

Držela růženec,
jedinnou vlastní věc
zírala do dálek
svírajíc korálek.

A vrány v povětří vrtěly hlavami.

Do dálek v oparu,
který tu v rozmaru,
zanechal jarní den,
pro tento noční sen.

Do dálek zavískla,
hlasem jež drtí skla,
nohy si promnula,
horou tak pohnula.

A vrány v povětří vrtěly hlavami.

Sledujíc její let,
cítil jsem se jak kmet,
který své sny už vzdal,
neboť se cítil stár.

Praholka letěla,
vím však, že nechtěla?
zmizet mi z očí mých,
spálit mě suchý vích.

Jen vrány v povětří vrtěly hlavami.